KONTAKT NA NÁS

Můžeme jít domů

Poslední dobou cítím jak se mnoho věcí mění. Nedává to smysl, ale občas cítím záplavu radosti a slzy štěstí ve tváři. Jsme uprostřed obrovské světové krize, mnoho lidí je po celém světě v nebezpečí, hodně lidí trpí a já přesto cítím, že se něco mění a zažívám chvilky radosti.

Něco se změnilo.

Mluví se mnou stromy, mluví ke mě světelné bytosti a já jim naslouchám. Vnímám svět jinak než dřív. Miluju tmu a ticho. Dovedu na nic nemyslet, dovedu vnímat chlad, zbožňuju vodu. Vše je teď zavřené, nikam nesmíme, ale já cestuju víc než předtím. Téměř každý den. Do světů, které jsem neznal a nechápal. Někdy mám pocit, že vycítím lež od pravdy na sto metrů a se zavřenýma očima. Nepotřebuju k tomu pět základních smyslů, které máme. Poslouchám hlas svého srdce.

Něco se změnilo

Už vím, jaké to je být uvězněn mezi čtyřmi holými zdmi v programu Matrixu. Vím jaké to je koketovat se smrtí. Už vím jaké je to je být zlý a chrlit nenávist. Vím co je to za hrůzu prožívat denně strach, smutek a stres. Ale taky už vím, že je spousta informací, které se nám snaží různé bytosti předat. Lidstvo je prý přestalo vnímat. Jsou tu kolem a každý den se s námi snaží navázat kontakt, protože nás milují a chcou nám pomoct. Každý den nám ukazují, že tu jsou. Den co den na nás mluví. Prý neslyšíme. Nevidíme.

Něco se změnilo.

Nedává to smysl, ale už ne všem. Odkud berou šamani, duchovně založení lidé, jasnovidci a proroci své znalosti? Co dělají jinak, co my neumíme? Proč jsou často tak přesní? Jaký to má smysl? A proč jsou lidé, kteří jsou v kontaktu s intuitivní moudrostí a moudrostí pocházející z jiných úrovní reality, tak často pronásledováni? V meditaci občas vidím, jak se ke mě přibližuje nějaká světelná bytost a obejme mě. Obejme mě, její světlo, síla a láska mě prostoupí a po chvíli se ztratí. Ztratí se do mě, do mého srdce. A to jsem dřív neznal.

Něco se změnilo.

Kolem sebe slyším, probíhá bitva, musíš si dělat starosti. Ale jak je to doopravdy? Na jedné úrovni je to krize a na jiné úrovni je to osvobození. Čas se mění. Hmota se mění. Vzdálenost se mění. Všechny ty pevné věci, které jsme tak dlouho považovali za samozřejmost, všechno se mění. A to jen proto, že jsme tak připoutaní k naší identitě a kým si myslíme, že jsme. Jen proto, že se bojíme, že nás přemůže strach. Ale my se nemusíme bát. Všechna rozhodnutí, která byla potřebná, už jsme všichni udělali, už se to prostě stalo. Nemusíme mít ani na chvíli strach z toho co bude nebo co přijde. Rozhodnutí se už stalo.

Můžeme jít domů.

Probíhá masivní probuzení na všech frontách. Máme každý svou minulost, svou víru, své nápady, svou rodinu. Jsme kreativní a milující lidské bytosti. Nemusíme se ničeho bát, nemusíme se nechat zahánět strachem někam do koutu. Nejsme tu sami. Neuměli jsme si to dlouho představit, protože jsme se nechali přesvědčit, že musíme tvrdě pracovat a dělat vše na maximum, abychom něco uskutečnili. Proto toto osvobození, tato svoboda, obrovská úleva a tento návrat domů. Měli bysme dál trpět? Měli bysme dál krvácet? Ne. To už se stalo, to už je minulost. To jsme si už zažili.

Něco se změnilo.

Nevím, zda jsou mé pocity radosti a důvěry oprávněné. Nevím, proč se nebojím, nejsem už ani naštvaný! Ale jak je to možné? Nechápu všechno, ale někdy jako bych cítil, že jsem už dorazil do místa, kde potřebuji být, jako by moje mise již byla splněna, jako by vše, co teprve přijde, byl jen bonus. Jako by už to všechno normálně fungovalo, i když nevím, co to přesně je. Nevím, odkud pochází moje důvěra, ale cítím to jako nekonečný zdroj lásky, který může zahrnovat celou Zemi.

Něco se změnilo.

Cítím, že potřebujeme pomáhat a utěšovat ostatní. Ty nejbližší, kteří s námi sdílí tu lásku, krásu a každodenní starosti. Jsme tu spolu, takže tu musíme být jeden pro druhého. Jdeme domů společně, ne každý sám. Možná tu nejsme jen kvůli sobě, ale právě kvůli nim. Tak nechme skrze nás energii proudit.

Takže tohle se děje. Jsme uprostřed masivního probuzení.

A jdeme domů.

🙏